THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédští vtipálci a mistři různých převleků BIRDFLESH, kteří jsou už myslím dostatečně známi i českému publiku, přesídlují pod ochranná křídla tuzemského labelu Obscene Productions, aby nám předložili další snůšku svých vylomenin, jež jsou tentokráte pojaty v notně zemědělském duchu. „Hněv farmářův“ zaujme kromě zdařilé vizuální stylizace i solidně provedeným grindem s nejedním veselým přesahem. Koneckonců na něco podobného už jsme byli u těchto skandinávců zvyklí i v minulosti. Ti nemají příliš mnoho důvodů měnit svůj styl založený na kombinaci ortodoxních grindových postupů s veselými hrátkami v podobě různých menších žánrových odboček (punk, saxofonem podpořené ska...). V tomto teritoriu se prostě cítí nejlépe a očividně to tak zůstane i nadále. Je sice faktem, že v minulosti už u BIRDFLESH bylo i o něco lépe, ale pořád není tak zle, abychom se k nim v tom kydání hnoje nepřidali.
6,5 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Obscene Productions
Stopáž: 32:24
Slušne zahraná extrémna sranda.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.